Nepřivolávejte nevěru!

Pronásleduje vás představa, že si váš partner najde mladší a hezčí ženu? Že vám bude nevěrný? A nevháníte ho do náručí jiných žen právě vy?

Chlapi si u piva řeknou spoustu věcí, se kterými se svým partnerkám nikdy nesvěří. Stejně tak ženy si povídají o svých dětech, práci a partnerech naprosto otevřeně a to s někým, koho třeba nikdy předtím neviděly...jen si vezměte například takovou zubní ordinaci, frontu na úřadě nebo třeba cestu tramvají. Nerada bych teď střílela do vlastních řad, vždyť jsem taky žena, ale vyslechla jsem rozhovor, docela obyčejný a běžný, který mě ale donutil k přemýšlení.

Po týdnu, který jsem proležela s chřipkou v posteli, jsem šla na kontrolu ke své lékařce. Nemocných bylo spousta a tak trvalo dlouhou dobu, než jsem měla přijít na řadu. Docela nevědomky jsem se tedy zaposlouchala do rozhovoru, který probíhal za mými zády. 

"Starám se o něj, o děti, peru, vařím a on? No co myslíte? Je pořád někde pryč- fotbal, pivo, šachy..no nevím, vůbec bych se nedivila, kdyby si zahříval nohy u nějaké ženské. Když je v televizi nějaká fiflena, tak mu div oči nevypadnou z důlků. Přitom má doma ženu, tak nevím, co by chtěl. Takový servis by mu žádná nedopřála a to po něm skoro nic nechci, sem tam něco opravit nebo tak. Ale jestli mu na nějakou přijdu, to uvidí. Ale to víte, zase máme ty děti, ony na něm visí, ale co s takových chlapem? No řekněte sama."

Byla bych docela ráda poslouchala dál, ale přišla jsem na řadu, takže jsem si nemohla poslechnout další nářky ženy trpitelky, která jakožto dokonalá hospodyňka, žena a matka má doma neschopného budižkničemu a adepta nevěry. Nedalo mi to ale, abych se ještě neohlédla za sebe a nezjistila, čí tváři patřil onen hlas. Když se mě někdo ptá, jak se mi líbí ten či onen člověk a já nechci přímo říct, že otřesně, abych neurazila, říkám většinou zajímavě. Ale tady se opravdu nedalo použít ani toto slovo. Podle hlasu jsem čekala spíš někoho staršího, ale za mnou seděla poměrně mladá žena kolem 35 let, ve vytahaném svetru, pod kterým se snažila alespoň trochu skrýt více než kyprou postavu a ucárané vlasy neurčité barvy lemovaly tvář, které vévodila fialově namalovaná ústa. Když jsem si představila, že bych byla mužem a vedle této ženy bych se ráno co ráno probouzela, uteču. Ne, neznám jejího manžela, nevím jak vypadá a jaký je a tak bych neměla hodnotit to, jak se k ní chová.....ale já přesto budu-nedivím se, že dává přednost svým koníčkům před ní.

Ano, ano, já vím, co teď spousta žen namítne- musí se starat o děti, o rodinu, nemá zkrátka čas něco se sebou dělat a má na mysli spíš to, co uvařit k večeři než to jakou sukni si obléknout. Třeba ji muž s ničím nepomůže, je na všechno sama, když on není doma. Večer je pak tak unavená, že jde raději spát než aby muže sváděla v sexy košilce. A když si pak najde milenku, je to jen jeho chyba a je to lump.
Ale podívejme se na to i ze strany muže. Bere si ženu, kterou miluje a která se mu líbí. Ona se totiž stará se o to, aby se svému partnerovi líbila. Pak se vezmou a pro ženu v mnoha případech snubní prsten znamená něco jako znamení nebo výzvu k tomu, že už není za potřebí o sebe pečovat, protože manžel je uloven a boj skončil. V domácnosti přijdou na řadu natáčky, vytahané svetry a hovory o jídlu a dětech. A muž se nestačí divit, jak se žena, kterou si bral, změnila.
Samozřejmě si nedovolím říct, že je to tak všude, že je to jakýsi model, který se týká všech, ale na druhou stranu, kdo neznáte někoho takového?

Vím, je to diskuze na dlouhé téma, otázek k probírání je tu mnoho-jako jak se o sebe starat, když toho na starosti máme hodně, proč o sebe nedbají muži, proč se máme snažit my, ať se snaží oni, atd., je toho opravdu hodně....ale ruku na srdce, opravdu se s tím nedá něco dělat? A proč nezačít u sebe? Třeba tím, že když dnes půjdete domů z práce k manželovi, hezky se učešete, navoníte a nasadíte úsměv.